Innocent - part 8

17. november 2016 at 14:18 | Chell |  Innocent


Na dvoře byla z části tráva a z části byl vybetonovaný, ohraničen vysokou zdí, nahoře s dráty. V celém dvoře rostl jediný strom, ale za to byl veliký.

Caleb se přivítal s jeho kamarády naučenými pozdravy a pak ukázal k ní.

"Princko! Pojď sem! Představím tě..." došourala se k dalším čtyřem klukům, ze kterých už znala Blaka, který předtím tančil street.

"Tenhle je Pyro... Pyro Lexie..."

"Čau!" nastavil ji ruku v pěst, ona udělala to samé a srazili je dohromady.

"Tohle je Jake! Jaku Lexie..."udělali to samé co u Pyra.

"Zůstanu u Bloncky..."

"Lepší je Lexie, ale když už sis zvyknul na Bloncku!" Lexie pokrčila rameny.

"Sam... Same Lexie..."znovu zopakovali pozdrav.

"Ty voe holka, ty seš hotová legenda! Někdo jako ty tu ještě nikdy nebyl!" spustil Jake.

"Jo, slyšela jsem."

"Byla legrace, když jsi došla poprvé!" přidal se Pyro.

"No to teda byla..." Lexie se mírně otřepala.

"Co jsi do prdele, vůbec provedla?" zeptal se Sam.

"Já... ono je to hodně zamotaný a složitý... Takže, když dovolíš půjdu se tu trochu projít!"

"Fajn..."

Otočila se a pomaličku se vydala po trávě ke stromu, kde nikdo nestál. Sedla si na trávu a dívala se zarytě před sebe.
Zády se opatrně opřela o pevný kmen stromu.

"Co jsi teda udělala?"

Zvedla hlavu. Vedle ní si dřepnul Caleb a zády se taky opřel o strom.

"Co holka jako ty mohla udělat, aby skončila na místě jako todle?"

"Být ve špatnou dobu na špatným místě."

"Tak co?"

"Já taky nevím co jste udělali vy... někdy je lepší nevědět..."

"Uděláme dohodu princezno. Já ti řeknu můj příběh a ty mi svůj. Platí?"

"Možná..."

"Beru to jako ano!"

"Ber to jak chceš!"

"Fajn. Ale je to krátkej a posranej příběh!"

Posadil se vedle ní. Oba dva hleděli před sebe.

"Lítal jsem z děcáku do děcáku... z jedné rodiny do druhé... Měl jsem partu, se kterou jsme drželi při sobě, a abychom si vydělali, začali jsme prodávat drogy. Bylo to tak snadný! Jenže jednou nás nějakej kretén napráskal policajtům!

Chytnuli jen mě a vzhledem k dalším přestupkům, jako je bitka a nasprejování domů, mě hodili sem. Je to lehký a krátký!"

Lexie nad tím chvíli přemýšlela.

"Nikde v tom tvým příběhu nevidím nic, co by tě mohlo ovlivnit..."

"Cože? To už meleš z cesty?"

"Ne! Proč jsi teď takový jaký jseš! Nemohl tě změnit tenhle ústav! Něco se muselo stát předtím!"

"Jak změnit?"

"Kluk jako ty si nezačal s žádnou holkou, která by mu radostně dala."

"Jak to víš?"

"Řeči se šíří rychle..." podívala se na něj. "Přiznej si to tvůj příběh není tak krátký! Nebo je víc podrobný!"

"Co mi zaručí, že když ti řeknu celou pravdu, že ty ke mně budeš taky upřímná!"

"Kdybych byla blbá tak ti to zhltnu a řeknu ti už dávno všechno, ale musíš mi věřit!"

"Věřit?"

"Jo. Čestný princeznovský!"

Nadechl se.

"Ale nikomu ani necekneš!"

"Jsem jako hrob!"

"Jestli promluvíš tak se do něj dostaneš!"

"To je mi jasný!"

"Dobře..."znovu se nadechnul. "Ten začátek byla pravda a konec víceméně taky."

"A co se stalo mezi tím?"

"Měl jsem holku... asi jsem ji dopravdy miloval. Byla úplně jiná než ostatní. Od té doby co jsem měl ji, jsem se nechtěl na jinou ani podívat. Ale ona byla ta hodná holka a já špatný kluk... Jednoho večera jsme se pohádali a já se šel s partou opít. Potřeboval jsem to a ani ve snu by mě nenapadlo, že by mě šla hledat, aby se mi omluvila." na chvíli se odmlčel. Lexie pozorovala jeho výraz. Byl celý pohlcený do bolestivých vzpomínek, které se mu odrážely v očích.

Celá ta bolest v něm byla vidět. Přímo to z něj sálalo.

"Ten bar byl ve fakt špatný části města... Bylo jí jasný, že mě tam najde. Když šla ulicí k němu připletla se do pouliční bitky, jenže jeden týpek vytáhl pistoli a všechny je postřílel..." hlas ho na chvíi přestal poslouchat.

Bylo vidět, že potlačuje slzy a dobře se mu to dařilo.

"Byla mezi nimi... Potom jsem se změnil. U každýho jinýho by to mělo za účinek dlouhý celibát, ale já klátil každý den. Každý den s jinou holkou. Potřeboval jsem to, potřeboval jsem zahnat myšlenky na ten den. Tvrdý drogy sem začal prodávat, protože jsem se přes ně mohl dostat k tomu chlapíkovi se zbraní. Měl jsem ho skoro nadosah, ale šoupli mě sem a tady se mi všechno rozleželo v hlavě. To co jsem dřív dělal..."

Lexie polknula. Tohle by nečekala. Takový tvrďák a uvnitř sebe ukrývá něco takového. Ale spousta lidí tady byla někým jiným, než jak působili na venek.

"Teď ty, princezno..."

"Já..."

"Večeře! Všichni dovnitř!"

"No šup..."

"Je to na hodně dlouho... chce to jindy, až bude klid..."

"Ty máš štěstí, princko!"

"Ještě před pár dny jsem byla magnet na potíže!"

"To jsi pořád!"

______________________________________________________



Dveře se bez zaklepání otevřely.

"Občas se klepe!" křikla Lexie.

"Od té doby co jsem ti řekl, co jsem udělal se mi vyhýbáš!"

"To není pravda!"

"Za tři dny jsi mi řekla akorát ahoj a nemám čas!"

"Mno... a zrovna teď musím..."

"Nemusíš! Zjistil jsem si to! Nemusíš!"

"Slíbila jsem Roxy..."

"Přesně s ní jsem mluvil!"

"Zatraceně..."

"Princezno, co jsi k čertu udělala, že to nechceš říct?"

Lexie si sedla na postel a opřela se o zeď. Caleb si lehnul podélně na postel a opřel si hlavu o ruku a díval se nahoru na Lexie, která přemýšlela, kde začít a jestli vůbec začít.

"Řekla jsi to vůbec někomu kromě fízlů?"

"Ne..."

"Co jsi provedla? Vyloupila značkový obchod?!"

"Fakt vtipný! Za to bych neskončila tady!"

"Taky fakt..."

"Začnu tak nějak od začátku, abys pochopil co se dělo..."

"Začni kde chceš..."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama