Innocent - part 2

24. july 2016 at 17:01 | Chell |  Innocent
Ahoj, přináším Vám druhý díl. Doufám, že se Vám tato povídka bude i nadále líbit a jsem moc ráda, že ji aspoň někdo čte. Znovu se omlouvám za případné nepřestnosti. Děkuji.


Prudce sebou trhla a spadla z postele. Náraz byl tvrdý, ale to ji netrápilo tolik jako šíleně řvoucí zařízení, které ji pronikalo až do morku kostí.

Chvíli zmateně přemýšlela, kde to je a chtěla křičet, ale hned si uvědomila co tady dělá a pozorovala dveře, ve kterých tiše luplo a jí bylo jasné, že tohle byl budíček v sedm hodin.

Stále seděla na zemi, ale věděla co potřebuje. Sprchu! Hned! Teď! Teda samozřejmě pokud to bude možné.

Rychle chmatla po ručníku a čistém obléčení.

Opatrně vykoukla ze svého pokoje. Na šedé, děsivě působící chodbě bylo naprosté ticho, jen z některých pokojů se ozývaly nespokojené hlasy nebo zvuky.

Tiše za sebou zavřela dveře a rychle se vydala chodbou ke sprchám. Nechtěla nikoho potkat a jak zjistila tak snad ani nepotká.

Ve sprchách nikdo nebyl.

Vypadalo to, že většina lidí co jsou tady se chodí sprchovat v průběhu dne nebo večer a ráno spí, aby posbírali energii.

Stoupla si k jednomu ze sprchových koutů, které tady byly.

Při pohledu dovnitř se jí udělalo nevolno a musela začít zhluboka dýchat, aby sebou na místě nešvihla.

Bylo to až nechutně špinavé a zanešené.

Na chvíli zavřela oči a pravidelně dýchala. Rozhodla se otestovat jak je to s vodou.

Jedním hmatem pustila kohoutek a začala téct voda.

Ulevilo se jí, když zjistila, že voda je čistá. Tímto důkazem se přemohla k tomu, aby se svlékla a vlezla dovnitř.

Nechala po sobě stékat kapky vody a cítila v celém těle úlevu, jenže to netrvalo dlouho, protože se tu nechtěla s nikým setkat, tak udělala jen to nejnutnější a rychle od tamtud zmizela.

Na chodbě bylo stále mrtvo a to by přísahala, že ve sprchách byla zatraceně dlouho při přesvědčování sama sebe.

"Snídaně!"
Po tomto oznámení se na chodbě začaly ozývat hlasy a kroky.

Lexie se nadechla a znovu váhala, jestli má v tomto oblečení jít. Měla na sobě, dřív obtáhlejší, džíny, které znázorňovaly její křivky a v této chvíli na ni spíš vysely. A k nim růžové tričko s krátkým rukávem.

Vlasy nechala rozpuštěné, chtěla mít aspoň nějakou "clonu" před zvědavými pohledy ostatních.

Rozhodla se.

Přece se nebude bát! Zůstane tady s nimi asi ještě dlouho, tak se přece nelekne!

Vyšla z pokoje a s hrůzou zjistila, že neví kde je jídelna. Sára to asi včera opomenula nebo ji ona dostatečně neposlouchala.

Přišla až na začátek chodby a viděla vcházet dva kluky do dveří, které byly v chodbě směřující ke dvoru a taky od tama slyšela spoustu hlasů.

Nejistě se tam rozešla a k její úlevě zjistila, že je tam opravdu jídelna. Když vešla, tak ruch v jídelně mírně ztichnul a ona na sobě znovu cítila nalepené nepříjemné pohledy.

Vzala si jeden ze starých špinavých táců a došla k okýnku, kde nějací dva kluci dávali jídlo.

Na bílý talíř nalili neidentifikovatelnou hmotu a k ní rohlík.

Dřív než si taliř od kluka vzala, tak se na něj nevěřícně dívala a zkoumala snídani.

"Co je?"škublo v ní a okamžitě chmatla po talíři, aniž by se podívala na kluka. "Barbínka není zvyklá na takový papáníčko?"

Od některých stolů se ozval smích, ale Lexie to moc vtipné nepřišlo. Beze slova se otočila ke stolům. Všechny byly plné a ona bezmocně hledala místo k sezení.

Pak si v rohu všimla jednoho malého stolu, u kterého bylo místo pro dva. Hbitě se tam rozešla, protože byl prázdný.

Rychle se posadila a lžící se začala přehrabovat v pokrmu. Bylo jí blivno, ale přemáhala svůj žaludek. V poslední době se nazvracela víc než dost a to k tomu nemusela být těhotná! Stačily jí nervy a stres.

Radši vzala do ruky rohlík. Chtěla si špičku ukousnout, ale byl tak tvrdý, že by si asi vylomila zuby.

Vymýšlela jak tady bude jíst, když její tok myšlenek přerušil něčí přísný hlas.

"Tady sedávám já!"vedle stolu stála obyčejná hnědovláska, ničím nevýrazná. V davu nebo mezi lidmi by si jí nikdy nevšimnula.

"Promiň, já..."Lexie se okamžitě začala chystat k odchodu, ale dívka se jen usmála.

"Seď! Dělala jsem si legraci. Sedávám tu, ale jedno místo je vždy volné."

Lexie se ulevilo. Nechtěla se znovu zvedat a bloudit jídelnou.

"Jsem Roxy a ty?"

"Lexie..."

"Těší mě..." zahuhlala ještě Roxy a cpala si do pusy odpornou kaši, hnědé barvy. Blondýnka se zhnuseně zašklebila, ale pokusila se tvářit inteligentně.

"Jak to můžeš jíst?"zašeptala, aby to nikdo jiný neslyšel.

"Nic jinýho nedostaneš! Hlad tě přemůže..."

Lexie zavřela oči a nadechla se.

"Ty jsi tu nová."

"Vypadá to tak?"

"Mezi ostatními se říká, že jsi z prachaté rodiny."

Lexie mlčela.

"Všechny zajímá, že tě nedostali ven nebo jinam."

Stále mlčela.

"Asi mi to neřekneš, že?"

Lexie přešla na novou taktiku. Špičku rohlíku začala aspoň žužlat, aby byl měkší a dostala nějaké jídlo do žaludku.
"Dám ti radu."

Lexie zbystřila.

"Moc si nevyskakuj. A na většinu věcí ostatním kývej." bylo vidět, že to Roxy myslí opravdu dobrosrdečně, ale Lexie bývala dřív přesně ten typ, který musel mít ke všemu poslední slovo, byla průbojná a rozhodně nesouhlasila s něčím co se jí nelíbilo a počítala s tím, že až se vzapamatuje, tak taková bude znovu. Nenechá se šikanovat.

"A obzvlášť si dej majzla na Gabriell a její partu! Ti po tobě půjdou!"

"Proč? Nic jsem jim neudělala..."

"Jsi tu nová. Jsi hezká, jsi... teda aspoň jsi byla bohatá. Začínáš mezi námi chytat přezdívky jako Barbínka."

"Co víc si přát..." opáčila se Lexie.

"A ještě něco. Nechci mít problémy, takže se s tebou nemůžu moc bratříčkovat..."

"Je mi to jasný... Jsem barbínka... Chápu..."

"Ale určitě ti ještě někdy dám nějakou radu a kdybys potřebovala, tak se u každého jídla můžeš na cokoli ptát..."
"Díky..."

"Není za co..." s těmito slovy se zvedla a prázdný talíř s tácem odnesla k pultu, kam chodili i ostatní a Lexie je následovala.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement