Hope, Love and Sorrow - 17. kapitola - A ty jsi co za kouzelné stvoření?

4. july 2016 at 15:25 | Chell |  Hope, Love and Sorrow



Ráno zase pršelo. Poznala jsem to už po sluchu a také podle toho, že bylo neobvykle černo na osm hodin ráno. Vstala jsem z poslete a ani jsem se neobtěžovala ji ustlat, měla jsem příliš naspěch do koupelny, kde na mě čekala horká sprcha a mýdlo s vůní jahod a vanilky. Měla jsem úplně otupělé smysly. Kdyby mě teď někdo střelil železnou kulkou do hlavy, nejspíš bych si toho ani nevšimla. Voda mi stékala po těle a já jsem zapřemýšlela, co se vlastně včera stalo... Poslední, co si pamatuju, byla ta krátká reportáž s tím krásným klukem... s Falkem Maria. Pak jsem šla do pokoje, usnula jsem a pak... pak přece přišel Chris!

Najednou už jsem byla zcela vzhůru a nedokázala jsem se pochopit. Chris byl dlouho pryč, bůhví, kde, a já se tady zdržuju zbytečnostmi. Vylezla jsem ven ze sprchy, horká pára se nesla až ke stropu, a přehodila jsem přes sebe jen tmavě modrý župan. Jelikož jsem Chrise nenašla se mnou v ložnici, musel být nejspíš ve vedlejším pokoji. A opravdu tam byl. Seděl pohodlně na velké pohovce a jeho modré oči něžně zkoumaly ty mé. Vstal a pomalým krokem se přibližoval ke mně, já už jsem ale déle nemohla čekat a tak jsem mu skočila do náruče a vášnivě jsem se s ním políbila.

"Co ti to tak dlouho trvalo?" Chris se zasmál a já s ním. Bylo tak krásné být s ním a pouslouchat jeho smích.

"Promiň, ale věřil bys, že jsem na tebe zapomněla?" Chris se zatvářil na oko uraženě, ale brzo ho to přešlo, zvednul mě do náruče a položil na gauč vedle sebe.

"Tím mi chceš říct, že ses tu beze mě dobře bavila, ano? Včera večer jsi mluvila trošičku jinak, když ses mi rozbrečela v náruči a říkala jsi, jak moc ses o mě bála." Jeho slova mě uvedla do rozpaků a tak jsem se začala červenat.

"Tak dobře no, chyběl jsi mi. Moc jsi mi chyběl. Stačí ti to? No a kde jsi vlastně byl? A co jsi zjístil?"

"Nemůžu ti říct, kde jsem byl, ještě by jsi šla to místo hledat a prosila by jsi Alissu, aby ti dala taky křídla, abychom mohli být spolu. Za to by mi Alissa moc nepoděkovala, kdyby musela mít na starosti ještě tebe." Chris se zase začal smát:

"A pokud jde o to další, nemusíš se ničeho bát, nic se ti nestane, to ti slibuju. I když..."

"Co? Já jsem to věděla, že se něco děje..."

"Cože? Ne, nic se neděje, já jen, že mi ráno, jak jsi ještě spala, volala Dita. Mám ti říct, aby ses za ní zastavila."

"Hm... aha. Tak to já za ní půjdu co nejdříve," usmála jsem se na Krise a šla jsem se převléknout.

Dita seděla u jídelního stolu a zrovna si mazala chléb máslem. Když si mě všimla, hned na mě zavolala: ,,Lilly, jak jsi se vyspala? Chris ti už asi říkal, že s tebou potřebuju mluvit. Ahoj Chrisi. Nechcete si sednout se mnou a posnídat? Dneska nás čeká hodně práce, tak ať máme z čeho čerpat energii." Sedla jsem si naproti Ditě, Chris zatím šel k velkému stolu uprostřed místnosti pro čaj a rohlíky.

"Vyspala jsem se celkem dobře, a vy? O čem jste se mnou chtěla mluvit?" Dita upřela pohled na kus šunky, který jí zůstal na talíři, až se jí na čele objevily menší vrásky.

"Včera jsem se dívala na pár záběrů, které jsme již natočili," začala trochu nejistě. ,,No a Lilly, jak ti to mám říct, moc ti není rozumět. Nemám ti to za zlé, děláš to poprvé a navíc pár záběrů můžeme poupravit, ale je to zbytečná práce, a tak jsem ti domluvila pár hodin logopedie, pokud by ti to teda nevadilo. Jsem si jistá, že ti to hodně pomůže i do budoucna."

"Aha. Dobrá, vůbec mi to Dito nevadí, naopak, jsem ráda, že jste mě na to upozornila." Snažila jsem se zdvořile usmát. Chris se vrátil a podal mi hrneček s čajem, pak se posadil vedle mě a Dity.

"A kdy mám začít? Podle plánu mám dneska asi od tří natáčet s Nikki."

"Je teprve deset zlatíčko, máš ještě spoustu času. Pamatuješ si na Falka Maria? Na toho reportéra, co tady byl včera? Slíbil mi, že ti s tím pomůže. Má s tím prý nějaké zkušenosti, takže jestli by jsi mohla jít za ním hned po snídani, byla bych moc ráda."

"Falk Maria? O něm jsem ještě neslyšel," vmísil se do hovoru Chris.

"Christyane, člověk se stále učí." Dita se na něj usmála, vstala od stolu a chystala se k odchodu. "Mimochodem, Falk na tebe čeká v salonku hned vedle jídelny, tak ho nenech moc dlouho čekat. A ty Chrisi, potřebuju, aby jsi mi pomohl s papírama a financema. Vím, že se na tebe můžu spolehnout. Víš, kde mě najdeš." Tím Dita ukončila náš rozhovor.

Neměla jsem moc hlad, a tak jsem snědla jen rohlík s pomazánkou, vypila citronový čaj a pak šla přímo do salonku. Chris mě doprovodil mlčky a zamyšleně ke dveřím, pak se se mnou polibkem rozloučil a šel k Ditě. Dveře salonku byly pootevřené, tak jsem je jen z lehka otevřela. Uvnitř seděl Falk. Měl na sobě tmavě modré džínsy, krátkou černou košili a černé vlasy nagelované směrem nahoru. Vedle něj jsem vypadala úplně obyčejně, ale byla jsem ráda, že jsem si ráno nezapomněla dát aspoň řasenku.

"Lilly, nečekal jsem tě tak brzo, nebude ti vadit, když ti budu tykat, že ne? Já jsem prostě jen Falk, říkej mi, jak chceš." Usmál se na mě tak, až mu zářivě bílé zuby šly vidět přes plné rty.

"Dobře, Falku. Tak, co budeme dělat?" Posadila jsem se naproti němu.

"Upřímně, včera jsem si nijak nevšimnul, že by jsi měla problémy s mluvením, tak zkusíme něco jednoduchého, prostě jen opakuj po mě." Nejprve jsem opakovala jen slova, pak věty jako jetelem letěl jelen a podobně. Nedělalo mi to problém, ale Falk mi řekl, že bych mohla mluvit trochu víc nahlas a zřetelněji, že si mám dávat pozor na to, co říkám a hlavně jak to říkám. Byla jsem s ním asi hodinu a půl, ale nemůžu říct, že bych se nudila, naopak, několikrát jsem se i od srdce zasmála, protože Falk nebyl jen krásnej, ale měl i smysl pro humor.

"Myslím, že to by pro dnešek stačilo, slyšel jsem, že máte ještě natáčet." Falk vstal a začal si do kožené tašky rovnat svazek papíru, které ležely na stole.

"Tak fajn, a kdy bude další doučování?" Falk se usmál, ale nepodíval se na mě. Jeho pohled byl stále upřený na papíry, jako kdyby byli nějaká vzácnost.

"Myslím si, že to nebudeš potřebovat. Jak už jsem řekl, ty nemáš žádné velké problémy s výslovností, ale jestli chceš... tak co třeba zase zítra ve stejný čas? Na nějakou dobu se tady u vás zdržím, stejně mám ten článek o tomhle filmu poslat až za dva týdny a když tu budu s vámi, budu mít více informací."

"Dobře tedy, budu se těšit." Snažila jsem se, aby můj úsměv vypadal co nejúpřimněji. Pomalu jsem otevřela dveře a ještě naposledy jsem se otočila na svého nového přítele, který mi můj úsměv opětoval. Měla jsem z toho dobrý, i když trošku děsivý pocit. Jen tak ze zvyku jsem se podívala na svůj mobil, abych zkontrolovala čas. Měla jsem jeden nepřijatý hovor. Chris, napadlo mě, ale jakmile jsem otevřela plochu telefonu, velkými písmeny se mi objevilo NINA čas 10:54. Ani jsem si neuvědomila, že mi zavibroval mobil. Od té doby, co natáčíme, mám neustále vypnutý zvuk, jen tak pro jistotu. Nechtěla jsem totiž být ten, kdo zničí záběr jen kvůli pípání mobilu.

Aniž bych o tom moc přemýšlela, vydala jsem se rovnou na svůj pokoj. Z kapsy jsem vytáhla stříbrné klíče a neobratně otevřela dveře. V pokoji nikdo nebyl. Pohodlně jsem se usadila do křesla a zapřemýšlela, jestli mám Nině zavolat hned. Naštěstí dnes neměla školu a tak jsem vytočila její číslo:

"Halo, Nino? Co se děje? Jsi v pořádku?" Normálně mi moje nejlepší kamarádka napíše jen smsku, pokud to není nic hodně důležitého, co by nepočkalo pár minut než bych odepsala.

"Ach, Lilly. Tom se se mnou rozešel, nebo spíš já s ním. On... on mě podvedl s nějakou o dost mladší. Prostě jsem je včera v clubu viděla, jak se spolu líbají a druhý den mi to ten hajzl ani nezapíral. Moc mi tu chybíš." Nina začala brečet do telefonu a já jsem si najednou uvědomila, kolik mi toho uniká, když jsem tady někde v lesích, a ne s lidmi, které znám odjakživa. Nině, ani vlastně nikomu jsem ještě neřekla o tom, že s Chrisem chodím, rodičům už jsem dlouho nezavolala. Měla bych to všechno dohnat co nejdříve. Začalo se mi stýskat po domově.

"Nino, to bude v pohodě. On za to nestojí, aby jsi kvůli němu brečela. Moc mě to mrzí, ale ty jsi silná holka, zvládneš to." Nina se moc nezmohla na odpovědi, a tak jsem mluvila hlavně já, ale podle hlasu jsem poznala, že už se začíná ukliďňovat. Teď je ten správný čas říct jí o mě a o Chrisovi.

"Víš, já mám taky takovou menší novinku. Pamatuješ si na toho kluka, kterej na mě čekal před školou? Na toho bloňďáka. No, tak víš, já s ním teď tak trochu víc chodím." Chvíli bylo ticho. Doufala jsem, že to Nina nevezme nějak špatně, ale vstřebala to dobře.

"Já jsem si to myslela. A jak dlouho už spolu chodíte?"

"No, asi už od toho dne, co jsem přijela na natáčení.

"Cože? A to mi říkáš až teď? To snad nemyslíš vážně!" Niny starosti byly pryč. Už to byla zase ta stará dobrá Nina, jakou jsem si ji pamatovala.

"A už jste spolu spali?" Nina pokračovala a já jsem najednou zalitovala, že jsem jí to řekla.

"Ne."

"Aha." Nina chvíli přemýšlela, co ještě dodat, protože nejspíš čekala, že řeknu ano, a že ji také povím všechno tak, jak jsme si to říkaly vždycky: "Mám se tě ptát dál?"

"Nejspíš ne, není co k tomu dodat, ale musím ti říct, že líbat umí." Jako nazavolanou někdo začal klepat na dveře.

"Promiň, už musím jít, ještě ti zavolám, neboj. Mám tě ráda a pozdravuj za mě holky ze školy, prosím."

"Jasně, papa." Palcem jsem našla tlačítko a ukončila hovor. Kdo mě tak mohl asi shánět? Otevřela jsem dveře a uviděla známou tvář.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement