Hope, Love and Sorrow - 15. kapitola - Kdo je to?

10. june 2016 at 13:11 | Chell |  Hope, Love and Sorrow
Tohle je asi kratší kapitola, ale nějak jsem ji musela ukončit, aby jste měli proč číst další :)


Kdybych si psala deníček, vypadal by asi takto:

Den 1.
Chris je pryč. S Nikki jsem byla nakupovat.

Den 2.
Chris je pryč. Natáčeli jsme v lese scénu s Nikki a spoustu dalších lidí.

Den 3.
Chris je pro změnu pryč. Dita si už taky všimla, že Chris není někde poblíž. Začínám mít strach.

Škoda, že nemám čas psát na kus papíru svoje myšlenky. Nikki se mě pořád ptá, kdy Chris příjde, abychom mohli jít na to rande s Benem, ale co ji mám odpovědět, když sama nevím? Snažila jsem se mu zavolat, ale v nebi, nebo kde to vlastně je, asi nemají dost silnej signál. Dnes pršelo. Doufám, že to nebylo něco jako zlé znamení, protože to už by bylo asi moc. Můj mobil mi začal vybrovat na stolku v ložnice mého pokoje. Myslela jsem si, že je to Chris, ale byla to Nikki.

"Ahoj Lilly. Musíš jít hned do pokoje 156. Máme tam rozhovor pro nějakej časopis, ale co je hlavní, musíš vidět toho reportéra. Kdybych neměla ráda Bena, tak se asi neudržím a ..."
"Ok, Nikki. Hned jsem tam."

Ikdyby byl ten kluk nejkrásnější na světě, mně na tom nezáleželo. Já měla svého anděla. V koupelně jsem si ještě dala vlasy do gumičky a pak šla přímo na pokoj 156. Po cestě jsem zakopávala o vlastní nohy. Když už jsem byla někde mezi pokojem 150 a 152, tak jsem neudržela balanc a padala k zemi.

Někdo mě ale zachytil. Pomalu jsem otevřela oči a uviděla, jak mě v objetí drží černovlasý mladík se stejným odstínem očí. Jeho tvář byla nádherná, měl tak ostré rysy, až mě to dost udivilo. Chvíli jsem jen stála jako přimražená a nebyla schopná slov, jen jsem pokukovala po jeho sněhové kůži. Začala jsem rychle mrkat a jeho oči si mě upřeně prohlížely.

"Omlouvám se, díky." Vysoukala jsem se z jeho sevření a běžela do pokoje 156, aniž bych se ohlídla zpět. Nikki už tam čekala.

"Lilly! Co je? Vypadáš zmateně, jako by si viděla přízrak. Hej, zachvíli tu bude ten reportér, tak si pojď sednout vedle mě, prosím."

Mlčky jsem si sedla vedle svojí kámošky. Pak se otevřeli dveře. Čekala jsem kohokoliv, ale ne toho mladíka s černými vlasy.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement