Hope, Love and Sorrow - 10. kapitola - Odhalené tajemství

8. may 2016 at 18:56 | Chell |  Hope, Love and Sorrow
Jak sem slíbila,je tu další díl :)


Po tom, co jsem do sebe naházela míchaná vajíčka a ovocný čaj, myslela jsem, že bysme mohli jít s Chrisem na pokoj. Přece jen mi chtěl něco říct, ale on mi řekl, že by šel raději ven, do lesa. Byla jsem plná energie. Chris mi najednou připadal více nalehavý, ale přesto veselý. Šli jsme ruku v ruce mlčky lesní pěšinou, až jsme došli na malou louku. Vypadala nádherně. Všude rostly květinky a rosa na trávě se třpytila. Chris mi pustil ruku.

"Jsme tam, kde jsem chtěl, abychom teď byli." Odtrhla jsem pohled od žluté pampelišky a podívala jsem se mu do tváře. Zase ten jeho nečitelný pohled. Chtěla jsem něco říct, ale položil mi prsty na rty.

"Teď budu mluvit já, ano? Chtěl jsem ti něco říct, měl jsem spoustu času na to se připravit, ale asi pořád nevím, jak začít. Víš, vlastně toho o mě moc nevíš " teď jsem chtěla protestovat, ale raději jsem mlčela, usmál se mému výrazu a pokračoval: "nikdo o mě neví to, co ti chci teď říct. Bojím se ale tvojí reakce." Sakra, co mi to chce říct? Že by měl nějakou černou stránku? Třeba někoho zabil, nebo tak, ale ne, to je blbost, to by neudělal.

"Miluješ mě?" zeptal se a nervozně přešlapoval po mokré trávě.

"Ano, hrozně moc tě miluju." Odpověděla jsem sebejistě.

"Tak to je asi čas ti říct pravdu. Já nejsem obyčejný člověk..."

"Ale to už jsem přece věděla, někdo tak skvělej jako ty nemůže být obyčejný." Skočila jsem mu do řeči.

"Díky, ale ty mi nerozumíš. Já nejsem člověk." Podíval se mi do očí a asi hledal nějakou reakci.

"Jsi v pořádku Chrisi? Jak tomu mám rozumět?" Jestli pořád hledal v mých očí nějakou reakci, tak teď mohl vidět jedině zmatek.

"Já jsem anjel.." Pak mě dlouze a něžně políbil.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement