Smrt je vysvobození

18. april 2016 at 17:07 | Chell |  Básně
Tahle básnička není moje, je kamarádky, ale musela jsem ji sem dát. Moc se mi líbí. Snad se vám bude líbit, je pravdivá.



Hlavu má zvrácenou, zmáčené vlasy,
za dveřmi slyší, ty zmatené hlasy,
je pozdě spílat ji, prosit a křičet,
teď už vám zbude jen nad hrobem brečet.

Vzala si poslední kapičku života,
nad jejím tělem se světýlko mihotá.
Nechala po sobě poslední psaní,
je hrozně nešťastná, pohleďte na ni.
V listě, co nechala, bylo jen psáno,
to, co se stalo, bylo už dáno.

Strašně se trápila, nemohla dál,
někdo ji naději na štěstí vzal.
Ten, kdo to způsobil, vůbec nic netuší.
Sladce si usíná, spánek nic neruší.

Ona je v rakvi, na prsou hlínu,
kdo za to může, kdo nese vinu?
Byla tak šťastná, když prvně s ním tančila,
studená žiletka všechno skončila.
Řekl, že lásku jí nemůže dát,
pokaždé přišel si na chvíli hrát.

Vždycky, když odešel, v slzách se topila,
když cítila samotu, vínem se opila.
Pro mě je hrdinkou, vzdala se života,
to já jsem srab a ničí mě samota.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement