Hope, Love and Sorrow - 9. kapitola - Skrytá pravda

20. april 2016 at 17:02 | Chell |  Hope, Love and Sorrow
Pamatujete si ještě na moji povídku Hope,love and sorrow? Jestli jste se už nemohli dočkat, nebo se vám po ní stýská, tak tady je nový díl. Ten další bude snad ještě tento týden.


Nakonec jsem usnula v Chrisově objetí. Ráno jsem se probudila brzy, ale nechtělo se mi otevřít oči, a tak jsem je nechala zavřené a přemýšlela. Myslela jsem na různé věci, dokud jsem si neuvědomila, že Kris je možná ještě v pokoji. Zvedla jsem svoje víčka a uviděla Chrise sedět naproti mě v koženém křesle.

"Ahoj." Díval se mi přímo do očí, ale nedokázala jsem v jeho výrazu číst. Nevypadal ani unaveně, ani vesele, spíše zamyšleně.

"Ahoj, kolik je hodin?"

"Bude osm, už jsem tě chtěl vzbudit, za hodinu máme jít na společnou snídani a Dita nám chce něco říct. Myslím, že chce mluvit o dnešním plánu."

"Hodinku? Dobře. Já půjdu teď do koupelny a pak by jsme mohli jít spolu, ne?" Pokusila jsem se o úsměv.

"Jistě, že ano." Teď se usmál on. "Chtěl bych ti něco říct, ale to počká. Tak já tady zatím počkám." Sáhl po ovladači a zapnul televizi.

Rychlím krokem jsem se dostala do koupelny a jediný pohled do zrcadla mi stačit k tomu, abych si všimla kruhů pod očima. Paráda. Roztáhla jsem závěs a skočila pod sprchu. Teplé kapičky vody mi padaly po těle a já jsem si to uvolněně užívala. Moje starosti byly pryč, alespoň na chvíli. Zabalila jsem se do osušky a přešla jsem od koupelny do své ložnice. Nechtěla jsem hledat nějaký vybraný kousky, tak sem si vzala jen svoji oblíbenou růžovou košili a džíny. Na oči jsem si dala černou řasenku a na moje kruhy pod očima trochu korektoru.

"Vážně ti to moc sluší." Řekl Chris, když jsem konečně vyšla. Popravdě byl on ten krásnější a úžasnější a když to řekl o mně, připadalo mi to jako lež. Znáte to, když se zeptáte kamarádky, co stojí vedle vás, jestli nemáte něco, třeba na puse, a ona, aniž by se na vás podívala, řekne ne?

"Dík, tak kolik máme času?"

"Už by jsme mohli jít lásko." Tím mě opravdu zaskočil. Pátrala jsem v paměti, jestli mi takhle někdy řekl, ale myslím, že ne. Vstal o podal mi svou ruku, kterou jsem stiskla ve svých dlaních. Šli jsme pomalým krokem, ale než jsem se nadála, byli jsme v místnosti plné lidí. Dneska jsem se na Chrise nemohla vynadívat. Zdálo se mi to, nebo byl opravdu ještě krásnější? Ale zdál se mi trošku smutný, nebo možná jen zamyšlený. Sedli jsme si ke stolu, u kterého seděli i Ben a Nikki.

"Jak jste se vyspinkali, vy dvě hrdličky?" tím nás chtěl pozdravit Ben. Nikki se na nás naštěstí jen usmála a nepokoušela se o žádný vtipný komentář.

"Skvěle, a co ty? Stále spíš s tím malým medvídkem, nebo si ho už vyměnil za něco živějšího?" Odpověděl Chris. Nikki se začala zvonivě smát.

"Lidičky, poslouchejte mě, dnes budu potřebovat jen pár herců, ale především kostyméry, maskéry a lidi z technické. Tady vám pošlu plán tohoto týdne. Kdyby byly nějaký změny, dám vědět. Teď přeji všem dobrou chuť a dobré ráno." Řekla Dita doslova jedním dechem. Chudák, teď toho má asi spoustu na práci.

Když se ke mně dostal jeden z papírů s plány, zjistila jsem, že nemám dva dny co dělat. Ikdyž doufám, že je na tom Chris stejně. Mohli bychom jet třeba někam do města nebo tak. Ze samého přemýšlení jsem si ani nevšimla diskusí lidí v celé jídelně.

"Super, nebudu mít celý týden žádné volno, jedině v úterý." Stěžovala si Nikki, ale co čekala? Je přece hlavní dívčí role.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Ki Ki | Email | Web | 21. april 2016 at 9:51 | React

Tak jsem přečetla celý příběh, abych si mohla přečíst tuhle kapitolu xD Nemůžu říct, že by mě příběh nějak hrozně nadchnul, ale zase neříkám, že je špatný. Zkusím si přečíst i pokračování :)
Jen... hrozně se omlouvám... ale v nadpisu je chybka (alespoň myslím), místo 9 je 6 :)

2 Chell Chell | 21. april 2016 at 16:36 | React

[1]: Děkuji. Už jsem to opravila :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama