Heart in your mind

8. april 2016 at 9:33 | Chell |  Jednorázové povídky
Ahoj, jsem tu s jednodílovou povídkou. Je to hodně depresivní a ani nevím, jak mě to napadlo.



Kap...
kap...
kap...
Kapičky červené tekutiny dopadaly na podlahu. Jedna za druhou dělaly na dřevěné podlaze rudé skvrny. Mohutné dveře se rozletěly do kořán a stála v nich drobná dívka s vyrovnaným pohledem. Pozorovala to co se odehrávalo ve velké místnosti, která připomínala dominantní pracovny ve starých domech, ale obdivem místnosti se teď nezabývala, jen sledovala jak na podlahu odkapává krev.

Stál tam chlapec s černými vlasy, které teď silně kontrastovaly s jeho mrtvolně bledou pletí. Stál tam a díval se přímo na ni bolestným pohledem. Očima, ze kterých pomaličku odcházel život.

"Nemusel jsi to dělat..." pronesla téměř chladně a zvuk jejího hlasu rozříznul ticho naplňující místnost.

"Co jsi to udělala?" zašeptal bezbranně chlapec.

"Já nic..." řekla s klidem dívka a stále se dívala na chlapce svýma ledově modrýma očima. Tento pohled na něj ji naplňoval silou. Měla tisíc chutí začít s ďábelským smíchem. Vmést mu do obličeje jaký je hlupák, jestli si myslel, že by ho ona doopravdy chtěla.

Přesně tyhle chvíle milovala. Chvíle, kdy pro ni byli muži schopni obětovat život, všechno co měli. Tak ráda lámala jejich city.

Stále se na něj pevně dívala a probodávala ho svým chladným pohledem. Chlapec jen zdrceně stál před ní a pohlédl na svoji zakrvácenou dlaň. Něco v ní lehce a zmateně tepalo. Ze začátku to bylo zběsilé, ale teď ten tlukot ustával. A s ním končil i jeho život a on to věděl.

Přesto ještě jednou pohlédl na dlaň jejíž křečovité sevření povolovalo a on konečně pořádně viděl na to, co tak moc chtěl uchovat světu nespatřené.

V bledé dlani svíral své srdce. Srdce, které ona zlomila a roztřískala ho na malé kousíčky.

Cítil poslední tlukot a potom se jeho tělo zhroutilo s odbitím půlnoci na podlahu.
Dívka přešla k chlapcovu tělu bez známky jakýchkoliv pocitů. Bez zájmu hleděla na jeho mrtvolu a potom přidřepla k jeho dlani, ve které ještě stále ležela ta malá hrouda ničeho.
Její tvář se zkřivila v úšklebku a celá se napřímila. Pohlédla na srdce z vrchu a nahlas zašeptala: "Už ho stejně nebudeš potřebovat! Ty ani nikdo jiný!" Potom rázně pozvedla nohu, na které byly elegantní černé lodičky a bez zájmu udeřila podrážkou do mrtvého srdce, které ten tlak nevydrželo a zbyla z něj jen neidentifikovatelná hromádka. Ani se na chlapce znovu nepodívala a za hlasitého klapotu opustila místnost.

...

"Miluji tě..." šeptaly naléhavě rty mladého blonďáka do ucha dívky. Ona se jen potutelně usmála a taky mu našeptávala sladké řečičky.
Cítila nové vítězství. Znovu to dokázala. Má přesně to co chtěla.

Řekla snad někdy někomu pravdivě slovo Miluji tě? Ne nikdy. Byla by hloupá, kdyby někoho opravdu milovala. Ani nemohla. Co to byly emoce? Znala význam těchto slov, ale věděla, že už je nikdy nebude znovu cítit. Mechtěla, bránila se tomu jak nejlépe dovedla a dařilo se jí to.

Chtěla všem ukázat, že to ona je ta silná, to ona je ta, která rozhodne o tom, které srdce zlomí a byla pevně přesvědčena, že rozdrtí každé. Všechny je zničí. Když ho má tak na padrť ona, tak ať ho tak mají i ostatní. Ať i oni poznají jaké to je být zdrcený a raněný, bezmocný jako postřelená srna.

"Pojď za mnou..." pošeptal znovu chlapec a vzal ji za útlou ručku. Ona se na něj jen podívala studenýma očima. Ano... tyhle oči byly jen jedny. A vlastnila je jen ona, ta, která necítila už ani ten chlad pohlcující ji do morku kostí. Cítila, že znovu přijde ten pocit, který ji znovu naplní energií a pocitem pomsty.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 Ki Ki | Email | Web | 13. april 2016 at 10:06 | React

Líbí se mi styl, jakým je povídka napsána, líbí se mi, že v textu nejsou skoro žádné chyby... Takže se mi vlastně zamlouvá celá povídka :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement