Hope, Love and Sorrow - 5. kapitola - Cesta

16. february 2016 at 16:15 | Chell |  Hope, Love and Sorrow
Po hoodně dlouhé době je tady další díleček a je o něco delší než obvykle. A omlouvám se za chyby. :)


Při cestě na hotel se nedělo nic zvláštního. Zatímco Chris a řidič seděli na předních sedadlech a bavili se nejspíš o počasí, já jsem seděla mlčky v zadu. Jeli jsme prostorným černým mercedesem.

"Nemůžete pustit rádio, prosím?" Zeptala jsem se, protože mě ta cesta bez hudby začala nudit.

"Ale jistě." Odpověděl mi Chris a zapnul rádio, které spustilo nějakou pomalou anglickou písničku.

"Už jsme skoro na místě" řekl řidič a tím mi odpověděl na mou nevyslovenou otázku. Začala jsem se více zajímat o okolí. Ten náš hotel bude asi někde u lesa, protože všude kolem byly stromy. Zahlédla jsem malou ceduli s nápisem: Hotel Hvězda 200m. Parkoviště bylo hodně prostorné, ale nikde nebylo žádné auto.

"Jsme tu brzy, ale to nevadí, alespoň ti můžu říct všechno v klidu" řekl Chris a zamířil přímo k recepci hotelu a já jsem ho samozřejmě následovala. Ze vnitř vypadal hotel mnohem více luxusněji než z venku. Byl moderně zařízený. Chris mi podal klíče: "mám pokoj hned naproti, takže kdyby jsi něco potřebovala, víš, kde mě najdeš" nasadil svůj okouzlující úsměv a pokračoval: "teď můžeš jít do pokoje a porozhlédnout se, já k tobě přijdu tak za 20 minut, ano?"

"Dobře Chrisi" už jsem se nemohla dočkat, až uvidím svůj pokoj. Byl samozřejmě nádherný, měl i velkou koupelnu, ledničku, pohovku a manželskou postel, na kterou jsem hned skočila. Čekají mě skvělé prázdniny. "Ťuk, ťuk" ozvalo se za dveřmi. To už uběhlo 20 minut? S úsměvem jsem přitančila ke dveřím a otevřela. Samozřejmě, že tam stál Chris: "Můžu dál? Je pokoj v pořádku?" Vždy mluvil tak spisovně, že mě to někdy překvapilo.

"Pokoj je nádherný" odpověděla jsem "takže, co budeme probírat?"

"Tady v té tašce máš scénář a plán natáčení, až budeš mít čas tak se podívej na ten text. Dnes už nic dělat nebudeme. Ostatní herci by měli přijet do hodiny. Měli nějaké problémy s auty, ale až tu budou, tak tě představím. Na oběd jsem ti objednal smažený sýr a hranolky. Měli by ti ho přinést za chvíli na pokoj."

"Wau" tolik věcí dokáže udělat jedna osoba do 20ti minut? "No a doufám, že na oběd tu zůstaneš.. " Podívala jsem se na něho smutnýma očima. Přece nemůžu jíst sama, když je tu on.

"Jestli chceš" řekl ledabyle, ale slyšela jsem v jeho hlase i naději.

"Jistě, že chci. Aspoň si můžeme popovídat." Jídlo chutnalo skvěle. Seděli jsem oba na sedačce a já jsem čekala, že se Chris sám rozpovídá, ale jediná věc, na kterou se mě zeptal, byla: Nechceš k tomu tatarku? Snažila jsem se tedy zapomenout na svoji nesmělost a začala rozhovor sama.

"Takže.. jak dlouho vlastně už tuhle práci děláš?" Neměla jsem odvahu se mu podívat do očí a tak jsem si raději nabrala na vidličku hranolku.

"Popravdě.. toto je moje první zkušenost s filmem." Podle jeho hlasu jsem ho asi zaskočila.

"Ale jde ti to skvěle." Teď jsem se na něho musela podívat. Usmíval se.

"Dekuji." Otočil hlavu směrem ke mně a najednou jsem si byli blíž, než kdy předtím a já jsem cítila, jak to mezi námi jiskří. Pomalinku se přibližoval obličejem ke mně a já k němu jako magnet...
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement