Bullet for my wolf - part 2

5. february 2016 at 13:03 | Chell |  Bullet for my wolf


Vzala jsem sklenici s vodou, co jsem měla na dece a polila jsem mu obličej. Otevřel oči, tvářil se vyděšeně. Rozhlédl se a chtěl vyskočit. Jenomže jakmile se postavil na levou nohu, podlomila se mu a on zase spadl. Detail, že je zcela nahý, ho asi nezajímal nebo si toho ani nevšiml. Bylo mi hloupé teď o tom něco poznamenat.
"Ukaž," otočila jsem mu nohu, na které se moc dlouho neudržel. Z druhé strany byla celá od krve.
"Co jsi dělal?" Neodpověděl. Možná to nebyla ta nejlepší otázka. Taky ptát se nahého, dezorientovaného kluka se zakrvácenou nohou, to nebyl nejlepší nápad. Zkusila jsem to jinak.
"Jak se jmenuješ?" Nic. Koukal se k lesu, pak zase na nohu, z které se dralo maso a proudem tekla krev, ale nemluvil.
"Hele, nemusíš se mnou mluvit, když nechceš, ale s tou nohou musíš k doktorovi a ten nejbližší je odsud nejméně 15 kilometrů.Tam stěží dojdeš." Podíval se na mě.
"Dominik. Jmenuji se Dominik."
"Páni, ty mluvíš. Já jsem Nikki," představila jsem se, "řekneš mi, co máš s tou nohou, prosím?" Zase ho přešla řeč a otočil se k lesu.
"Teď už vím, že umíš mluvit, takže bys mi to mohl říct." Podíval se na mě zamračenýma očima. Usmála jsme se, protože mě nic lepšího nenapadlo.
"Střelili mě." Nadskočila jsem úlekem. Teď se usmál on - pobaveně. Kdo v téhle době střílí po lidech?! Mafie nebo psychopati. Ale on nevypadal jako někdo, kdo ukradl peníze nebo provedl něco, tak hrozného, čím by vyprovokoval i sebevětšího cvoka ke střelbě.
"Kdo tě střelil?" Zase nic. Nechtěla jsem si ho hned znepřátelit.
"Víš co?" Je mi to jedno. Teď mě zajímá, co dělat s tou nohou."
"A víš ty co? Dělej, jakože jsi mě tu neviděla. Já mizím.." To myslíš vážně?
"Chceš se odplazit? Fajn, zkus to," sykla jsem nemilosrdně. A on to vážně zkusil, ale já jsem se na to nemohla dívat.
"OK, žádný doktor. Vytáhnu ti to sama, pojď." Podepřela jsem ho, aby se dobelhal alespoň k židli. Když si sedl, znovu jsem se mu podívala na nohu. Něco tak hnusného jsem neviděla. Teklo mu z té rány plno krve a vylézalo mu maso.
"Jdu pro pár věcí," pak jsem dodala, "nezkoušej to tvoje mizení, jo? Ani jsem nečekala na jeho odpověď a šla jsem do chaty pro pinzetu, obvaz, jehlu a nit. Potom jsem si ještě vzpomněla na jeho odění a i přesto, že tady bylo z většiny mé oblečení, jsem po přehrabání skříně vzala i tátovi starší kraťasy a triko. Když jsem se vrátila, seděl pořád na stejném místě. Beze slov jsem mu hodila oblečení. Koukal úplně mimo mě, ale přesto ho hbitě chytl a po krátké chvíli jeho nehybnosti si kraťasy oblékl. Triko položil za sebe. Nechystal se nic říct, ale po mém nechápavém pohledu dost chraplavě, nejspíše z toho, jak pořád mlčel a neměl na to připravené hlasivky, řekl: "Je horko." Pokrčila jsem rmeny, jakože se nebudu hádat.
"Doufám, že nebudeš moc řvát," zvedla jsem pinzetu.
"Chceš tu kulku vytáhnout tímhle?" Podíval se na mě nedůvěřivě a nevěřícně zároveň.
"Máš snad lepší nápad?" Řekla jsem odhodlaně, jako kdybych právě vystudovala medicínu, ale pravda byla, že jsem vůbec netušila, co mám dělat.
"No.." Zatvářila jsem se jako masová vražedkyně a on sklapl.
"Chyť mi rameno. Když tě to bude bolet, tak stiskni, abych toho nechala.Hlavně, prosím, neřvi." Bylo to děsné chtít po něm, aby neřval, ale nepotřebovala jsem, aby se seběhli všichni sousedé. I když jich tu moc nebylo, zvědaví byli dost. Nadechl se, zavřel oči a překvapivě mi tu ruku chytil. Tada rameno. Roztáhla jsem ránu, pomalu jsem do ní sunula pinzetu. Stiskl mi ruku. Jenom lehce, takže jsem pokračovala. Pinzeta zavadila o něco kovového. Kulka. Stiskl mi ruku ještě víc. Když přestanu, bude to nanic.

"Promiň", řekla jsme šeptem. Rychlým tahem jsem vsunula pinzetu kus do masa a trhla jsem ven. Ozval se řev.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama