Hope, Love and Sorrow - 4. kapitola - Krásný známý, neznámý

29. january 2016 at 14:56 | Chell |  Hope, Love and Sorrow
4. kapitolka. Jestli se vám líbí, tak se to nebojte napsat do komentářů a jestli máte nějaké připomínky, ráda si je přečtu :)

Venku o bránu se opíral nějaký mladík, v ruce držel nějaký papír, asi s fotkou. I když byl otočený zády, bylo mi hned jasné, že je opravdu hezký.

"Vidíš toho kluka u brány? Na koho asi čeká?" Nina si ho taky všimla.

"To nevím, ale měly by jsme si pohnout, nebo ten squash nestihneme." Přidaly jsme do kroku.

Dříve než jsme se dostaly k bráně, doslova se přiřítily naše dvě Barbie, Kiki a Ricky a začaly se bavit s krásným neznámým.

"Chudák kluk," řeknu potichu směrem k Nině: "nejdříve s ním bude chodit jedna a pak druhá, tak jak to dělají".

"To máš pravdu, jim nic neunikne" potvrdí moje myšlenky.

Ricky se ale přestala smát a já jsem byla dost blízko na to, abych slyšela, jak řekne: "To je ona" a ukázala na mě.
Konečně se otočil a já si prohlédla jeho obličej. Měl modré oči a nádherné rty, ale nebyl tak dokonalý jako ten "můj ze snu".

Když promluvil, jeho sametový hlas mi zněl v hlavě ještě dlouho: "Ty jsi Lilly? Lilly Fox? Já jsem Christian Angel, ale říkej mi Chris. Jsem tvůj asistent po dobu natáčení." Aha, takže on tu je kvůli mně. Kiki a Ricky stály s otevřenou pusou a přitom těkaly oči na mě a na Chrise. Chris to je hezké jméno.

"Jo, jsem Lilly, ale proč jsi sem přišel, natáčení je až v pondělí, ne?" Pokusila jsem se o normální tón hlasu.

"Ano, je v pondělí, ale poslala mě za tebou paní Pokorná, aby se přesvědčila, že jsi dostala všechny potřebné informace. No, jak vidím, tak dostala." Řekl a nasadil krásný úsměv. "Takže v pondělí v osm hodin pro tebe přijedu a pak tě odvezu na hotel." Hmm.. tak to si nechám líbit. Nina mě najednou zatahala za ruku a já jsem si uvědomila, že spěcháme.

"Dobře, takže v osm.. ahoj" Snad se nám bude dobře spolupracovat.

"Ahoj" řekl a otočil se jako na podpatku. Já jsem se taky otočila, ale jiným směrem. Nina se začala usmívat, ale nic neřekla. Myslím, že měla podobné myšlenky jako já.

Zase se mi zdál sen. Opět jsem byla na louce plné květů, ale můj společník se změnil. Vypadal skoro stejně, ale tentokrát se on i všechno jeho sněhově bílé oblečení třpytilo. Můj sen byl teď mnohem divočejší než dřív. Zatímco on byl v bílém, já jsem měla rudé šaty. Když jsem se k němu o krok přiblížila, ustoupil dozadu a já jsem si všimla, že ze zad mu něco trčí. Křídla?

Když jsem na to pomyslela, vzlétl někam daleko mezi bílé mraky. Snažila jsem se ho najít, ale neviděla jsem nic. Najednou mi někdo položil ruku na rameno a když jsem se otočila, stál tam Chris, ale neusmíval se, naopak vypadal smutně.

Pak už byla jen tma. Ráno jsem se probudila unavená. Za celý život se mi nezdály tak skutečné sny jako teď. A co vlastně v mém snu dělal Chris?
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement