Naděje v nás - 6. kapitola - Vyhláška

29. december 2015 at 14:54 | Chell |  Naděje v nás


I.

Edrian seděl na trůnu a vyřizoval spor dvou sousedů o majetek. Velmi se o toho nudil.
"Králi, já mám pravdu! Jeho pasák určitě mi vzal pět ovcí!," křikl jeden z nich a zkřížil ruce na prsou. "Ne! To ty!," opáčil se druhý a strčil do druhého. Vzrost boj a Edrian zavolal stráže, aby sedláky odved.

Unaveně se zavrtěl na trůnu. Ihned zpozorněl, když se na chodbě k sálu někdo přiblížil. Vytáhl z pochvy meč a stoupl si zprava ke dveřím. Nechtěl být viděn, a když se ta osoba přiblížila, už se napřáhl. Když v tom vykoukla havraní hlava dívky, která se usmívala. "Neilin!," vydechl Edrian. Ona se nepřestávala smát a poodešla k trůnu. Za ní běžel Awrixel, který se i za běhu smál. Edrian pozvedl pravé obočí a zastrčil meč zpět. "Co se děje?," zeptal se král a nechal zavolat číšníka. Během chvíle donesl tři kalichy s vínem. Odpil a zakroužil sklenicí. "Hmm. Není špatné!," oznámil číšníkovi. On se uklonil a vyšel ze dveří. " Proč si nás volal? V Nar´doxu to přestavujeme. Máme tam pokoj i pro Terien…," odmlčel Awrixel. Neilin si myslela, že to Edrian nepochopil, proto hned objasnila: "No, myslíme si, že když jí nikdo nezbyl, tak by mohla být aspoň s bratrem. Škoda, že tu Sorgan není. Kdybych byla v její kůži, nevěděla bych, co dělat." Král se nad Sorganovým jménem zachvěl a otočil se směrem k trůnu. "Řekla jsem něco špatně?," optala se Neilin ochranářsky. Edrian lhal: "Ne, neřekla." Sám v nitru věděl, že ano.

"No, takže co?" Awrixel se zhoupl v kolenech. "Co? Ano. Chci vědět, co si o tom myslíte." Podal papír nejdřív Neilin. Jí úsměv ihned ztuhl.
Já, Edrian, král Smaragdittu a Sardonského království jsem nařídil prohlídku domů v celé zemi. Protože mí špehové v Tichém hvozdě zaznamenali pohyb dvou osob. Žena s akrobatickými schopnostmi. Má černé, dlouhé vlasy a lapizové oči. Pak muže s bílými vlasy, černými oči a s bojovnickými schopnostmi. Ti obyvatelé, co je budou chránit,nedej bože je u sebe ubytují, tim bude odebrán život. Cena za chycení postav je 5000 elfínů.
Oba, Neilin i Awrixel byl v šoku. "Takže… Sorgan žije?," koktala Neilin. Edrian kývl. "Ale jak?" Awrixel se zamyslel. Pokrčil rameny. "Já vůbec nevím…,"

II.

"Chápeš to?" Sorgan složil hlavu do dlaní a pohrdavě odfrkl. Nolmie spala. Díkybohu, zaradoval se Sorgan. Celou cestu něco mlela o svém životě. Teď, když spí, vydá se na průzkum. Chce vědět, jak daleko jsou od vesnice Vitwel. Vstal od ohně a přejel pohledem Nolmie. Ona spokojeně vzdychala a i ve spánku se usmívala. Vykradl se z její blízkosti a kráčel k lesu. "Kam myslíš, že jdeš?," ozvalo se před ním. Stála tam Nolmie a zkřížila ruce na prsou. Sorgan si šokovaně promnul oči a Nolmie tam už nebyla. "Halucinace.," zamumlal Sorgan. Pokračoval v cestě. Procházel se v lese, který byl převážně jehličnatý.

"Ty s tím pokračuješ?" Uslyšel po svém levém boku. Zase tam stála Nolmie ve stejné poloze. Zlověstně se tvářila a vítr jí pročesal vlasy. "Vždyť si byla… a teď si…," koktal Sorgan. Byl vylekaný. Otočil se k táboru. Nolmie celou dobu spala ve spacáku. " Jsi támhle!," chtěl to té postavě ukázat, ale ona zmizela. "Někdo si ze mě dělá srandu!," řekl si sám pro sebe a opatrně našlapoval. Už nebyl v dosahu tábořiště. Oddychl si. " Co to děláš?"

Zahlédl před sebou Nolmie. Měla vyceněné zuby a vypadala jako nějaký démon. Ruce umazané od krve. Sorgan se poprvé bál. Vytáhl meč a propíchl jí. Ona se zle zasmála: "To nebolelo. Já to necítím! Ale ty to budeš cítit!" Vztáhla k němu pařáty a on se otočil a chtěl běžet pryč. "Copak?" Druhá Nolmie mu zatarasila cestu. Zatočil vlevo a tam stála další. Vpravo další. Je obklíčený. Padl na kolena. Poznal prohru.


"Co to vy čarodějnice děláte?," Teď přiběhla Nolmie s mečem v ruce. Začala je propíchávat a ony umíraly. Sorgan nebyl schopen slov. Stál přimrznutý k zemi. Nolmie propíchla poslední a slabě se usmála. "Dík. Jak si to udělala? Taky jsem jednu propíchl, ale ona žila dál…" Nolmie se pobaveně zasmála: "Můj meč obsahuje zeměžluč, která je proti čarodějnicím a zlým bytostem. Proto ti to nešlo…," vysvětlila Nolmie a zasunula meč. "Počkat! Co si dělal venku, když jsem spala?," vykřikla a čekala na odpověď. Sorgan odpověděl chladně: "Hledal jsem Thálon. Chci už pryč z toho lesa." "A víš, proč vypadaly jako já?" Nolmie se zatvářila tak, že nebylo poznat, jak se cítí. Sorgan pokrčil rameny. "Protože si měl strach, že se probudím. Vábily tě, aby ses stáhl zpět." Odkráčela do tábora. Sorgan měl v jednom jasno. Už ji nikdy nebude opouštět. Zatím jenom v Tichém hvozdě.
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Líbí se vám Naděje v nás?

Ano.
Ujde.
Ne.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement