Naděje v nás - 5. kapitola - Nolmiiny chvíle k neuvěření

27. december 2015 at 18:38 | Chell |  Naděje v nás
Mám tady další kapitolku k povídce Naděje v nás. Tak si ji užijte. :)


Nolmie mu pořád něco dokola mlela a zasypávala otázkami, že nevěděl, co dělat. Pořád se nedostali z lesů a je to už druhý den, co se asi ztratili.
"No a proč teda si naživu?," zeptala se Nolmie. Sorgan v obličeji zčervenal. Ne však styděním, ale zuřivostí. Zatnul zuby a jen jí zavrčel před obličejem: "Už ses mě na to ptala osmkrát!"
Ale Nolmie to vůbec nerozhodilo a zářivě se usmála a povídala dál. Vyprávěla o kamarádce Sarie, co pořád fandila Neilin s Awrixelem. Sorgan zvedl od mapy hlavu a při té myšlence se uchechtnul. Nolmie ho zase s úsměvem sledovala a pak prohlásila: "Sorgane, odpočiň si§ Pořád koukáš do mapy a vůbec si nezkusil můj domácí jablečný koláč! Je výborný! A zatím, co si budeš jíst koláč, já nás vymotám z téhle díry." Sorgan s Nolmií kráčeli stále Tichým hvozdem a Sorgan, který svíral mapu tak silně, jak byl rozčílen.
Sorgan zvedl obočí a jen kývl. Pak se Nolmie zastavila a z kabely vytáhla jablečný koláč o velikosti malého pekáče. Pak mu sebrala mapu a jako kočka vyšplhala na strom. Sorgan na ní zezdola koukal a přikusoval jablečný koláč, který mu velice chutnal.
"Už jsme skoro tam! Vidím Witwel!," ozvalo se náhle z koruny vysokého stromu. Sorgan na ni zavolal: "Takže jít stále rovně?" Chvíli bylo ticho, ale pak se ozval křik. Sorgan zpozorněl a pak se na provazu zhoupla Nolmie a s hukotem dopadla na všechny čtyři a pak jen si slyšitelně oddychla. Sorgan měl plně otevřená víčka a snažil se popadnout dech. Stál pořád na místě jako zařezaný. Nolmie dala ruce v bok a s pobavením ho sledovala. Pak se jen předváděla uděláním deseti hvězd za sebou a chozením po rukou. Zakončila to saltem vzad a pak přiběhla k překvapenému Sorganovi.
"Tak co?," blýskla po něm úsměv. "Ty jsi snad guma!," vydechl Sorgan. "No jo. Moji rodiče pracovali v cirkuse a vycvičili mě jako provazochodkyni. Když zemřeli, cirkus zkrachoval a já se vydala do světa. Učila jsem se s bylinami a jehlami a zjistila, jak účinně zneškodnit nepřítele. Pak se jen naučit s lukem a mečem a máš nepřemožitelnou bojovnici."
"Účinně zneškodnit nepřítele?," zopakoval Sorgan a zvedl obočí. Nolmie podrážděným hlasem podotkne: "Ukázala bych ti to, ale nebudu tě nést až do hospody."
Sorgan jen zaprosil, což nikdy nedělal. "Prosím!"
Nolmie zvedla obočí a prohodila: "Tak jo." Pak se postavila do nepřátelské pozice a jako had se motala kolem Sorgana, který ji nestačil ani sledovat, protože byla strašně rychlá. Pak udělala pár rychlých pohybů a bouchla Sorgana do paže. Ten vykřikl bolestí a chytl se za ruku.
"Cos mi to udělala?!?," křikl přidušeným hlasem.
Nolmie se na to dívala s nakloněnou hlavou a dodala: "Říkala jsem ti, abys mě k tomu nenutil! Sáhla jsem ti na akupunkturní body, takže s paží nemůžeš hýbat."
Pak ho jemně vzala za paži a druhou rukou šátrala v kabele po něčem. Vyndala lahvičku podivně modré masti, kterou mu namazala na zraněné místo. "Vždyť stále nemůžu s ní hýbat!" Nolmie ho nevnímala a když zandala mast zpět na své místo a vzala ho za paži. Rychle s ní trhla a v ruce mu nepříjemně zapraskalo. On zařval, dokud mu do pusy nestrčila nějakou bylinku podobnou Aliasku, která utišuje bolest a dobře chutná.

"No a teď pojď. Witwel na nás čeká."
 

Be the first one to judge this article.

Poll

Líbí se vám Naděje v nás?

Ano.
Ujde.
Ne.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama