Naděje v nás - 4. kapitola - Plán B

21. december 2015 at 22:32 | Chell |  Naděje v nás
Ahoj! Tak tu mám další kapitolku k Naději v nás!

Terien se opírala o okenní parapet a vzhlížela k noci. Foukal studený vítr a ona jen na něj myslela. Edrian říkal, že dá čas na zapomenutí. Že dva lidé, kteří o své blízké přišli, musí být spolu. Edrian přišel o Leju a Terien o Sorgana. Asi mu dá šanci.
"O čem přemýšlíš?," vytrhl ji z myšlenek právě přicházející Edrian, až se Terien lekla.
"Oh, Edriane," řekla mu jemně. Byl oblečen do bílé košile, která měla náprsní kapsu a měl i černé kalhoty. V ruce svíral červeno-bílou růži, která zřejmě patřila Terien. Elfka jen doširoka otevřela zorničky a pronesla: "To je pro mě?"
Edrian pohlédl na růži a pak dodal: "Jistě. Je to vzácná růže z Des-linu, která rozevírá květ jen jednou za rok. Má omamnou vůni po skořici smíchanou s pečeným jablkem a vůně vrcholí chutnou švestkou Papue s východní strany království elfů."
Terien přivoněla k růži a na Edriana se usmála a šeptla: "Díky." Edrian kývl a pak sklopil pohled. Terien odvrátila pohled od růže a ustaraně na něj pohlédla. "Co se děje?"
"No, nevím, jestli na tebe bude příliš brzo, ale prožili jsme spolu chvíle, na které nezapomeneme.," obcházel kolem horké kaše. Terien pozvedla jedno obočí vzhůru a založila si ruce do klína.
"Terien, já tě miluju více, než jsem miloval, Leju.," přiznal se a Terien se cítila provinile, dojatě a zmateně zároveň. Víc než Leju? To ne! Neilin by nebyla šťastná. Awrixel by nebyl šťasten. Ani Sorgan, ani Leja, pomyslela si Terien.
"A ty?," ptá se Edrian.
"Promiň, na mě je toho moc. Smrt Sorgana, Leji, otce, kterého jsem dříve měla ráda. A nevím, kde jsem. Teď ti nemohu odpovědět.," omluvila se elfka. Edrian skklopil pohled a odkráčel ke dveřím. Pak zavřel dveře a nechal ji samotnou. Terien pokračovala v tom, co dělala dříve. Stoupla si k oknu a povídala k nebi.
"Á Sorgane. Doufám, že tam si. Asi si slyšel ten rozhovor. No, nejsem na to připravená milovat někoho víc než tebe. Budu tě mít stále tady. V srdci.," šáhla si směrem k srdci.¨
"Snad se někdy setkáme. Chci cítit znovu tvé polibky, tvé dotyky a chci býti šťastná. Doufám, že to také tak cítíš, lásko.," usmála se a vítr jí pohladil tvář. Pak zavřela okno a přistoupila k posteli. Zhasla a pomalu hlavou klesla na polštář. Byla taková tma, že ani neviděla osobu stojící před její skříní. Neviděla muže, oděného do oblečení tmavého jak noc s olivovou tváří a šibalským úsměvem. Nevíděla ho, jak odchází za dveře a šeptá něco Edrianovi.
"Pane, musíme přistoupit na jiné metody.," oznámil muž králi.

"Děkuji ti Artoisi. Navrhuji plán B.," souhlasil Edrian a jen se smíchem na tváři se napil své zlaté číše.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama