Jedné noci v zemi Narnii - 3. kapitola - Tance noci

28. december 2015 at 23:11 | Chell |  Jedné noci v zemi Narnii
Tak, aby povídka o Narnii neupadla v zapomění a nehrozilo její nedokončení, vrhla jsem se dnes večer na to a dopsala jí. Ale nebojte, tohle je předposlední kapitola, v následujících dnech vás tedy čeká ještě jedna.

...
"Co jsou zač?"
"Oni?" kývnul jelen hlavou k ohňům. "Narnijané, stejně jako já."
"Já…nechápu to. Kde to jsem? Jak jsem se tu ocitla? Je to tak úžasné, ale nic mi z toho nejde do hlavy."
"A kdo říká, že aby něco mohlo být úžasné, musí to být pochopené? Nelíbí se ti snad právě ta záhadnost? Teď jsi tu a to je hlavní. Dostala jsi se sem, stejně tak, jako se zase dostaneš zpátky. Až přijde čas."
Nes už nic neříkala, musela se zamyslet nad jeho slovy.
Došli ke skupince tvorů sedících u posledního ohně. Mihotavé plamínky se jim odrážely ve velkých zvířecích očích, ale tento kout mýtiny byl klidnější.
Na mechovém polštářku, naproti ní, seděl starší jezevec a zamyšleně pobafával z mohutné dýmky, šedavý kouř z ní stoupal k nebi, pomalu a rozvážně, jako pluly jeho myšlenky. Dál tu byl jeden kozonohý, napůl člověk, napůl zvíře, liška a cosi, co snad mohl být minotaurus.
Břichomluv usadil Nesu vedle jezevce a Rychlý Skok jí představil přísedícím. Všichni jí vítali, jako by byla jejich stará známá, nikdo se neptal, odkud přichází, neotravoval jí zbytečnými otázkami a chovali se k ní velmi přátelsky. Nebeská báň se jim klenula nad hlavami a ve vzduchu byla cítit kouzla. Nes vdechovala tu příznačnou vůni plnými doušky, cítila, jak v ní proudí život a jak moc je pro ni cenný. Tady a teď.
Letní noc byla příjemná, osvěžující a přitom teplá.
"Copak tohle je zima? Neměla by být zima? Jak vypadá vaše léto?" neudržela se a začala po chvíli chrlit otázky. Pořád jí hlavou vrtalo, jak se mohla během pár vteřin ocitnout z chladného podzimu v teplém letní noci.
"Ale kdepak," odpověděl jí jezevec a vyndal si dýmku z tlamy. Odložil jí stranou, packy si složil do klína a dal se do vyprávění.
"V zimě bývá Narnie přikryta sněhem, krajina je bílá od Cair Paravelu, až sem, na západ. Lucerna plápolá v bílé peřině, všude je klid. Žádné takovéhle slavnosti, těšíme se z ticha a padajících vloček. V létě pak, když je vše plné života a síly, tu můžeš zažít protančené noci, odpolední dýchánky. Země ožívá, stromy tančí, řeky zpívají své klokotavé písně…"
Jezevcova líčení byla poutavá, Nes z něj nespouštěla užaslý pohled a v hlavě si představovala všechny ty výjevy, o kterých mluvil… v duchu prožívala ta dobrodružství dávných hrdinů, bojovala, vítězila, radovala se spolu s nimi…tak dobrý byl starý jezevec vypravěč. Nejvíce ji zaujalo, že není jediná, kdo sem přišel z jiného světa. Ani si přitom neuvědomovala, jak plyne, čas. Noc už o hodný kus pokročila, když jí mladý faun vytrhl ze snění. Byl to faun, to už věděla. Jezevec ji poučil, kdo to jsou satyrové, faunové, dryády a najády.
Napřáhl k ní chlupaté ruce a když na něj vrhla ostýchavý pohled, divoce se usmál a popadl jí a vytáhl na nohy.

Ani nevěděla jak, ocitla se ve víru tančících a dovádějících tvorů, záhadné zvuky píšťal pobízeli její tělo k pohybu, slyšela vzdálené dunění…byly to bubny trpaslíků nebo tlukot jejího srdce? Faun se na ní smál a proháněl jí v divokém tanci, ale netančila jen s ním. Snad se všemi nebo jen sama se sebou? Vjemy se jí slévaly v jeden pocit nesmírného štěstí. Měla chuť běžet, běžet jen tak, do neznáma, skákat, zpívat! Tolik energie v sobě snad ještě nikdy necítila. Kousek od ní hořela hranice, plameny šlehaly a…a pokud jí zrak nešálil, sami okolní stromy do nich odhazovaly své suché větve! Skotačící mláďata přes něj skákala, pružně a neohroženě. Nesa se k nim přidala. Ohně by se bála, ale nyní v něm neviděla nepřítele. Zlaté plameny uhýbaly jejím nohám…
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama