Jedné noci v zemi Narnii - 2. kapitola - Oni

22. december 2015 at 9:24 | Chell |  Jedné noci v zemi Narnii
Tak a je tu druhý díl povídky o Narnii. Jo jo, honem rychle, dokud jste nezapomněli ten první :) Nečekejte nějakou přílišnou akci. Žádné boje, ne ne, boje do Narnie nepatří, jen v nejnutnějším případě, ne ne, Narnijané nejsou bojovný národ. :)
Pro ty, co nečetli a chtějí, tak první díl je TADY. A pro ty ostatní, druhý díl pod perexem :)


A šramot se vrátil. Něco dovádělo ve větvích, přímo jí nad hlavou. Náhle se ozval zvuk, jako když něco dopadne z větší výšky na zem. A před ní se v nejasném světle noční oblohy zjevila zvířecí silueta.

Nesa nevěřícně zamrkala. Nehýbal se, jen tam stál mezi stromy, tajemný a záhadný. Co je to za tvora? Podél zad se mu vinul chlupatý ocas jako veverce, ale přitom měřil dobrého půl metru!

Stvoření začenichalo a pak vypísklo: "Jakože nejsi na oslavě?"
Na oslavě? Co tím myslí? Nechápala Nesa. Až teprve pak si uvědomila, že by se spíše měla divit nad tím, že zvíře mluví. Ale, ne…nějak to tušila, nebylo to zvíře. Byl to myslící, mluvící a člověku rovný tvor. Žádná obyčejná veverka, stejně jako tohle nebyl žádný obyčejný les za jejich domem.

"Jaká oslava? Kde bych měla být?" ptala se ostýchavě. "Víš, já nejsem zrovna…no, řekněme zdejší."
Veverčák opět začuchal, nakrčil chlupatý nosík a přiskočil blíž k dívce. "Copak ty nevíš, co je právě za noc?"
Nesa zahanbeně pokrčila rameny. Veverčák se pohyboval nesmírně roztomile, stál na zadních a pacičky měl složené jako uctivý člověk.
"A odkud vůbec jsi?" vyhrkl, ale pak se zarazil. "Ach, ale omluv mou nezdvořilost, sám jsem se ti nepředstavil a hned vyzvídám. Ale my veverky, už máme tohle zkrátka v krvi," zasmál se vysokým tónem a vysekl před dívkou elegantní poklonu. "Břichomluv, jméno mé."
"Umíš mluvit břichem?" žasla Nesa. Nevěřila vlastním očím ani uším. Je v pohádce?
"Ne, to bohužel. Ale někdy mi v něm tolik kručí, že to tak skoro vypadá. Ptala ses, co za slavnost. Jak mne, udivuje, že by někdo v Narnii mohl zapomenout na Úsvit!"
"Narnii?"
Veverčák zakroutil hlavou. Tohle bude na dlouhé vysvětlování.
"Odkud jsi? Přicházíš snad z Kalormenu, že jsi neslyšela o severní zemi Barbarů?"

Už jí bylo trapné, ptát se, co je Kalormen: "Řekněme, že hodně odjinud."
Vtom se z druhé strany lesa ozvaly další zvuky. Něco se k nim řítilo tmou. Nesa už čekala, že do ní ta věc snad vrazí. Snad to není nějaká šelma! Ale Břichomluv stál klidně. Ach, ta tma, jak jen byla nepraktická pro její oči! Za okamžik mezi ní a Břichomluvem ladným skokem přistál jelen. Byl mladý a plný energie a nepochybně to byl také veverčákův kamarád, jelikož první, co pronesl, bylo: "Naskoč!"
A Břichomluv se mu již nacvičeným pohybem vyšvihl na hřbet. Až pak jelen zaregistroval Nesu.

"Áááá, Dcera Evina! Břichomluve, ty ťulpase, koho to tu schováváš?!" a hlasitě zatroubil do nočního kraje.
Celá skupina byla náhle trochu zaskočena.
"Ach, lidské dítě. Ano, ano…ovšem," uvažoval nahlas jelen. "Ve starých legendách říká se, že přijde dítě z jiného světa. Lidské dítě. Ano, ano...nejen naši králové a královny. Stane se to vícekrát. Ty cesty stále existují!!!"
Jelen byl z Nes doslova paf, představil se jí jako Rychlý Skok a stále si jí v měsíčním svitu obdivně prohlížel.
"Narnie, Narnie, jaký si mohla dostat lepší dar k Úsvitu než tuto ctěnou návštěvu?!" drmolil dál, až ho musel Břichomluv napomenout šťouchancem do boku.
"Nevíš, co je Narnie? Nevíš-li jaká je naše zem a jak uctíváme její stvoření, pak následuj nás! Je na čase předvést ti kraj dryád
a najád! Dnes je uvidíš ve vší parádě!" rozveselil se.

Břichomluv k ní jen stihl natáhnout packu a pak započal běh, jaký dívka ještě nezažila. Jelen kličkoval mezi stromy a ona mu byla v patách, tedy spíš v kopýtkách, v ruce měla teplou veverčí ručku, která jí vedla tmou. Bála se, aby si na nerovném povrhu nevymkla kotník, ale zdálo se, jakoby i sama zem, byla k ní milosrdná a zahnala z cesty všechny nástrahy.
Když už se začínala bát, aby ji běh neunavil, stromy začaly řídnout a v dálce se mezi jejich kmeny zamihotala světla ohňů.

Když přišli na samý okraj, kde už trávu pod jejich nohama ozařoval svit plamenů, spatřila zdejší společnost, v celé její divoké, nespoutané a až děsivě neskutečné kráse. Ten pohled jí vzal slova z úst. Byla tu spousta zvířat, jako Břichomluv s Rychlým Skokem, ale pak také tací tvorové, jaké v životě neviděla a o jakých se jí ani ve snu nezdálo. Někteří měli křídla, jiní široké nosy, chlupatá záda, lidská těla a zvířecí hlavy.

Byl by to až teatrální výjev, kdyby ze všech nečišelo tolik radosti ze života a euforie- bizardní kreatury skotačily mezi ohni, tančili v divokých rytmech a evidentně si uměli užívat svého bytí.
Nesa jen stála na okraji a nedokázala se víc pohnout. Nic takového v životě neviděla. Jelen na ní pohlédl svýma moudrýma černýma očima, ve kterých se odráželo snad celé nebe, a ty jí jasně říkaly: "Nás se bát nemusíš, jen pojď!"

Položila mu ruku na hřbet a společně se obloukem vydali k ohni na druhém konci mýtiny. Celkem tu plápolaly tři.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama