Akvarijní svět

25. november 2015 at 12:24 | Chell |  Jednorázové povídky


Stékaly ji slzy po tváři a oněměle zírala do dálek. Polykala je a jen tam tak seděla na plochém kameni, který byl usazen na nekonečném moři. Ona tomu nemohla uvěřit. On ji prozradil. On ji práskl. Řekl jim, že je mořská panna. Během chvíle bude křičet o pomoc. A nepomůže jí ani ON.

Vyhlížela, až konečně přijedou na lodích a skútrech. Až ji budou zkoumat. Polkla další množství slz a potopila se. Ocitla se pod hladinou moře. Všude zatím nic neviděla. Když pak se otočila hlavou dolů, rybí ocas poplaval dál do hloubky moře. Začalo se jí z vrchu rýsovat mořské město Slaysol. Všude kolem plavaly ryby a medúsy. Dívka-mořská panna si jich ale nevšímala a mířila do velikého zámku - Mušličkového paláce. Byl celý jako obrovská, bílá mušle a kolem byly štěrkové věžičky. Otevřela lasturové dveře a vstoupila do suché místnosti.

Ihned se proměnila v lidskou dívka s bosýma nožkama a prohlédla si sál. Stěny byly z šupin, strop též, podlaha písková. Uprostřed pokoje bylo královské křeslo, na kterém seděl pán s bílým plnovousem, který svírá zlatý trojzubec. "Dcero...", rozpřáhl ruce a prohlédl si ji. Červené loknaté vlasy ji splývali po kostkaté košili, kterou měla rozeplou. Pod ní byla tyrkysová podprsenka. Žluté minišortky jí odhalovaly krásné, dlouhé nohy. "Otče! Velký Neptune!," objala muže a slabě se usmála. "Co se děje, Ilijano?," starostlivě se usmál Neptun. "Prozradil nás," svěsila hlavu a otec zrudl vzteky. Poodešel ke křeslu. Donesl ji věc zabalenou v kůži a Ilijana, když ji otevřela, jako ve zpomaleném filmu zakřičela: "NE! Nikdy!" Neptun přimhouřil oči a řekl: "Buď ty bezbolestně nebo já! A ty víš, jak shnijou v plamenech zloději!" Ilijana polkla a otec ji podal lehkou dýku. "Udělám to..."

Rychlým tempem vyplula na hladinu moře a usedla na plochý kámen. Budu statečná, pomyslela si. Když v dálce zahlédla skútr, tak se narovnala. Když k ní přijel, okouzleně se usmál a pozdravil. Ilijana schovávala za zády dýku. "Ilijano, chci ti ukázat své rodiče.," zalhal. "Jistě. Můžu tě obejmout?," zeptala se dívka. Chlapec se díval na její fialový rybí ocas a kývl. Ilijana ho obejmula. Zavřela oči a probodla ho. Ten vydal slabou hlásku: "Proč?" A zůstal mrtvý v její náruči. Z rány crčela krev, která se míchala se slzami. Ilijana plakala a stékaly ji slzy po tváři. "Dobrou noc, lásko." vzlykla a bolestně otevřela oči. Pak vzala dýku a probodla si břicho. Tiše zakňučela a snažila se ho naposledy sevřít v náruči něž oba padli mrtví do slané lázně.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement