November 2015

Konec nebo začátek?

30. november 2015 at 15:55 | Chell |  Drabble
Drabble o tom, že na vzhledu nezáleží.

Život je boj!

26. november 2015 at 9:23 | Chell |  Jednorázové povídky
Rozhodla jsem se napsat jednodílnou povídku. Nápad na povídku jsem dostala dnes ve škole, kde jsme měli přednášku o bezpečné cestě autem. A zbytek šel sám. Doufám, že se bude líbit.

Akvarijní svět

25. november 2015 at 12:24 | Chell |  Jednorázové povídky

Temnota

25. november 2015 at 7:38 | Chell |  Básně
Hvězdy se na obloze třpytí?
Ne, už ne, už zhasli na věky.
A slunce na nebi svítí?
To kamsi uteklo, oblohu zakryli černé mraky.

Proč to, co v knihách vídám, už dávno není?
Temnota se netýká jen nás.
Všechno se tam venku mění,
shořeli lesy, na loukách zvadl každý klas.

A kdy zas bude jako dříve?
Jen knihy mají šťastné cíle.
Jen tam se lidé mají lépe.
Možná že i my až pudem k smrti dlouhé míle.

Pověst o pastýři a zlém vlkovi Eziovi

16. november 2015 at 14:50 | Chell |  Jednorázové povídky
Byl jednou jeden pastýř. Měl stádo ovcí, milující věrnou rodinu a velký statek. Jednoho dne se, jako každý jiný, vydal svým stádem ovcí na pastvu. Ovce se vesele pásly. Když v tom najednou pastýř zahlédl v dáli, jak se tam mihla šedá skvrna. Byl to zlý vlk Ezio, o kterém se říkalo, že je schopen zabít i člověka. Stále se přibližoval. Pastýř hnal ovce směrem k domovu, ale věděl, že už to nemá smysl. Ezio už byl pár stop od poslední ovce ve stádě. Zrychlil tempo běhu, otevřel tlamu a vyskočil přímo na tu vyhlíženou ovci. Hned na místě ji usmrtil. Pastýř si toho všiml, popadl nejbližší klacek, který našel, a začal na zlého vlka útočit. Ten se ale začal bránit. Pastýř udělal jediný chybný pohyb, který se mu stal osudným. Klacek se mu totiž zlomil a než se nadál, zlý vlk na něj skočil a jedním stiskem čelistí ho zabil. Stádo ovcí splašeně prchalo dál. Ezio byl pyšný na svůj dnešní ovčí úlovek a táhl jej v zubech ke svému doupěti. Pastýř tam zůstal ležet mrtví
Uplynulo pár dnů a jeho rodina ho začala hledat. Nikdo nevěděl, kde by mohl být. Jeho žena ale věděla, kam chodíval se stádem na pastviny. Většinou se pohyboval okolo malého potoka, který byl pojmenován Libušský. A proč zrovna Libušský? Tak to už je zase jiná pověst.
Jeho rodina se tedy vydala cestou okolo již zmíněného potoka. Pár hodin šli a netušil ještě vůbec nic. Najednou zahlédli ve vysoké trávě lidské tělo. Byl to jejich pastýř. Plakali nad ním a litovali, že zrovna on se setkal se zlým vlkem Eziem. Na jeho památku mu tam zařídili hrob a zasadili pár malých stromků, ze kterých v pozdější době vyrostl velký hustý les, dnes přezdívaný Modřanská rokle. Možná že i dnes tam na něj památku najdeme.