October 2014

Mimozemšťan a uklízečka

7. october 2014 at 19:27 | Chell |  Jednorázové povídky
Jednoho krásného dne se nad devátým domem v řadě objevil neidentifikovatelný objekt připomínající talíř. Blikal nad domem jakoby chtěl dát signál, že přistává. Nikde tam však nebylo žádné letiště a tak ještě pět minut létal nad domem, tedy spíše levitoval, a poté se přenesl kolem autobusové zastávky až na pole za městem. Dveře se otevřely a v nich stál malý zelený mužík. Mimozemšťan se vydal směrem k městu, aby zkontroloval život na Zemi. Došel ke stadionu, ze kterého se ozývaly hlasy nadšených diváků. Konala se zde olympiáda. Mimozemšťan vešel dovnitř a našel tam klec se psem. Nevěděl, co to je, tak to otevřel. Pejsek na něho s radostí skočil a začal ho olizovat. Mimozemšťanovi se to nelíbilo, a tak vzal nohy na ramena a utíkal jako o závod. Doběhl do chodby, kde zrovna nějaká uklízečka pracovala. Uklízela krabice od hamburgerů do regálů. Jak mimozemšťan nekoukal na cestu, napálil to rovnou do regálu a když ho uviděla uklízečka začala být hysterická a křičela jako na lesy. Vzala koště, které měla poblíž a bouchla ho s ním. Jen co se mimozemšťan vzpamatoval ze psa, už utíkal i před uklízečkou. Rychle doběhl zpátky k talíři. Jako zázrakem přežil ten šílený den na Zemi. Když se ho nadřízený ptal, co se mu stalo, jen vykouzlil na tváři úsměv, který naznačil, že jeho zelený zub se na stadionu povaluje ještě dnes. A jestli ne, tak už ho ta uklízečka dávno uklidila.

Nespokojený dromedár

1. october 2014 at 19:03 | Chell |  Jednorázové povídky
Byl jednou jeden malý dromedár a ten nebyl nikdy s ničím spokojený.
Jednou večer řekl kamarádům: "Zítra jdu s tatínkem a maminkou na přednášku, to koukáte, co jsem zač!"
A ostatní řekli: "O, o, půjde na přednášku, to je úžasné," a on nespal celou noc, jak byl netrpělivý, a věřili byste, že nebyl spokojený, protože přednáška nebya vůbec taková, jak si ji představoval. Nehrála tam hudba a byl zklamaný, hrozně se nudil a chtělo se mu plakat.
Už hodinu a tři čtvrtě mluvil nějaký tlustý pán. Před tlustým pánem stál džbán s vodou a sklenice na zuby bez kartáčku a čas od času si nalil pán vodu do sklenice, ale ani jednou si nevyčistil zuby a zřejmě rozčilený mluvil o něčem jiném, totiž o dromedárech a velbloudech.
Mladému dromedárovi bylo hrozně horko a taky mu velice překážel hrb; dřel se mu o opěradlo křesla, sedělo se mu velice nepohodlně, vrtěl sebou.
A tak maminka řekla: "Seď klidně, nech pána mluvit," a štípla ho do hrbu. Mladému dromedárovi se chtělo pořád víc a víc plakat, odejít...
Každých pět minut přednášející opakoval: "Zvláště si nesmíme plésti dromedáry s velbloudy, upozorňuji vás, dámy a pánové a drazí dromedáři, na závažnou skutečnost: velbloud má dva hrby, kdežto dromedár jenom jeden."
Všichni lidé v sále říkali: "Jak neobyčejně zajímavé," a velbloudi, dromedáři, muži, ženy a děti si dělali poznámky do zápisníčků.
A pak přednášející začal znovu: "Rozdíl mezi oběma zvířaty je v tom, že dromedár má jeden hrb, kdežto - velbloud má dva ..."
Nakonec už toho měl mladý dromedár dost, vyskočil na podium a kousl přednášejícího.
"Velbloude!" zvolal rozzuřený přednášející.
A všichni v sále volali: "Velbloude, špinavý velbloude, špinavý velbloude!"
Nicméně to byl dromedár a byl velice čistý.

Neobyčejné zprávy

1. october 2014 at 17:13 | Chell |  Básně
Je přesně 112 vteřin pohádkového času!
hlasatelka hlásí do rozhlasu.
Poslední zprávy. Tady rádio Fantazie.
Poslechněte si, jak se u nás žije:

Na ostrově Smíchu na louky
padaly dnes ráno klobouky.
V Naruby vyšlo nařízení:
Všichni musí chodit po rukou!
Ano, všichni jenom po rukou,
jinak chodit dovoleno není.

V Sladké zemi trpí lidé hlady,
zmizeli tam tuny čokolády.
Obyvatelům je z toho do pláče,
k jídlu zbyly jim jen koláče.

Na Planetě zázraků se koná bál.
Král broučků prý tam slona daroval
synkovi k svátku, jenom jediného.
A synek prý má velkou radost z něho.

Konec zpráv! A bim a bum a bam!
Teď hrajeme k tanci panenkám.

Cizí kraje

1. october 2014 at 16:55 | Chell |  Básně
Vysoko do koruny višně
šplhal jsem jako malý klouček pyšně,
oběma rukama jsem svíral silný kmen -
a viděl cizí kraje kolkolem.

Zahrada v květech zahalená zcela
před mýma očima se rozpouštěla
a já jsem bloudil po těch cizích krajích,
o nichž jsem dříve nevěděl a nemohl je najít.

Viděl jsem řeku, do které z nebe spadla
oblačná modř jak do zrcadla
viděl jsem zaprášenou cestu
a lidi spěchající k městu,

a kdybych našel strom, který je ještě vyšší,
viděl bych do neznámých říší,
kde k moři řeka přispěchala z dálky,
aby tu pohoupala na vlnách malé bárky,

kde všechny cesty tam a zpátky
vedou z pohádky do pohádky,
kde každé dítě dosyta se nají
a hračky oživnou a samy si pak hrají.