Stromek

24. september 2014 at 18:07 | Chell |  Básně
Sekyrku starý dřevorubec nes,
když zavolal ho stromek přikrčený:
"Vykácej, prosím, okolo mne les,
vadí mi v růstu ty mohutné kmeny,
dost slunce na mé větve nepropouští,
mé kořínky se dusí v jejich houští,
do jejich korun jako do sítí
každý teplý vánek se zachytí.
Nebýt jich, měl bych sil i místa dost,
zelenal bych se světu pro radost,
v mém vlahém stínu vše by rozkvetlo
a nevypadal bych jako pometlo."
Dojala jeho slova dřevorubce,
Sekyrku popadl,
rozmáchl se prudce,
a po vysokém lese nad strání
mýtina holá zbyla za pár dní.
Však radost stromku byla nedlouhá.
Sluneční žár mu vláhu vysál z kůry,
pak roztrhla se deštěm obloha,
pak vysypala kroupy na něj shůry,
a nakonec ten stromek zmořený
vyvrácen vichrem byl i s kořeny.
Tu zasyčela zmije vedle srázu:
"Jenom ty sám si můžeš za svou zkázu.
Les byl by tě i před tou nejprudší
vichřicí ukryl ve svém náručí,
a až by potom padly staré hlavy,
ty, silný, vysoký a zdravý,
vydržel bys už každou ránu
a odolal i uragánu."
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement